Jdi na obsah Jdi na menu

První noční rybolov s dcerou Bárou

20. 9. 2013

 

První noční výprava s  „malou“ dcerou Bárou
Letos v létě (r. 2013) jsem dospěl k názoru a přesvědčení, že mohu podniknout v klidu noční rybolov se svojí dcerou Bárou (čerstvých 7 let) bez úhony a společně si to užít.
Jak známo v letních měsících se může chytat do půlnoci a chtěli tuto možnost využít. Na rybolov jsme si vyhlídli jeden stoják, kde se ji přes den líbí a s úspěchem zde chytá žáby, vážky, hrajeme na honěnou a děláme vše jen  nerybaříme. Jako rybolovnou techniku jsem vybral položenou-na kapry.
S plánem byla obeznámena, souhlasila a těšila se. Největší lákadlo bylo, že uvidí létat netopýry a zažije noční dobrodružství v podobě, že může být dlouho vzhůru.
S mírnými obavami jsme vyrazily kolem 19:00. Jelikož to není daleko a autem jsme na místě za cca 20 min. , po vyložení potřebných věcí jako jsou vodní dělo, kyblík na vodu atd. jsme začali rybařit kolem 20:00.
Jelikož touto dobou je ještě dosti světla , se dcera věnovala svým aktivitám a mě moc nepotřebovala. S postupem času a přibývající tmou byla čím dál víc a blíž našemu místu na rybaření. Jelikož už letos dostala svůj vlastní prut se kterým se učí nahazovat (dokonce už zdolala i pár kapříků bez pomoci) měla chuť zkusit obsluhovat i pruty 3,90cm dlouhé, což jsem ji při nahazování nedovolil z důvodu starosti o malou i o pruty. Záhy se co nevidět den přeměnil v noc.
Ryby prozatím nejevily žádnou aktivitu, proto jsme měli čas na hraní, vymýšlení hádanek a povídání. Tyto okamžiky jsou naprosto úžasné, když jste usazeni ve stoličce a malá si sedne do klína (i když má vedle svoji židličku) se slovy, že u taťky se sedí líp. Stále je naprostý klid, pozorujeme noční oblohu a hlavně poletující netopýry ze kterých měla Bára opravdovou radost.
Najednou se z ničeho nic pohnul  jeden swinger a začala tolik očekávaná jízda. Pípák se mohl zbláznit, ale okamžitá reakce nepřicházela, protože jsem na sobě měl sedící dcerušku. Nicméně ryba vysela na prutu a začalo zdolávání. Když v tom se ozval i druhý prut a i na něm byla krásná jízda. Nezbývalo nic jiného, než Báře vysvětlit, že má prut na starosti. Už ví jak má reagovat a co v danou chvíli dělat. Jen ve mně byly malé obavy, že velké pruty i s rybou nezvládne.
Prvního kapříka jsem zdolal já-žádný obr 43cm, ale když jsem viděl s jakým zápalem bojuje malá s rybou, tak jsem jí řekl, že si rybu vytáhne sama na břeh bez pomáhání. Jelikož jsme pruty měli nahozeny dosti daleko začala si naříkat jaká je to dřina a bolí ji ruce. Zvládla rybu vytáhnout bez problémů.
Kdyby jste viděli její nadšení, že zdolala sama bez pomoci a na dlouhé pruty kapra(46 cm) většího než taťka-to byla paráda.
To se odehrálo kolem 22:45, pak ještě chvíli po nahození povídala, ale únava ji zmohla a usnula. Z čehož jsem měl obavy. Opět mne mile překvapila, když jsem po půlnoci byl zbalen a budil ji, jestli mi bude schopna pomoci nějaké lehké věci odnést do auta.
 Po mírném zavrávorání jak vstala a já ji viděl v rybníce, vše ustála a donést věci do auta zvládla.
Kupodivu ani v autě neusnula a po příjezdu domů si vyčistila i zoubky, které měla povolena pro jednou vynechat a uložila se ke spánku.
Myslím, že to byl nejen pro ni velký zážitek, ale i pro mne samotného a přesvědčení se, že tyhle akce zvládne a stojí to za to.
Prostě není nad to, mít báječnou dceru, která je ráda v přírodě a rozdává každodenní radost.